Tisá

Na začátku našeho průvodce bychom Vás rádi seznámili se stručnou historií Tiských stěn.

Vstup do skal: 30,- Kč dospělí / 15,- Kč děti.

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, do níž spadající i Tiské stěny, je součástí rozsáhlé pískovcové tabule, která vznikla asi před 90 milióny let v křídovém období druhohor. Poté co moře ustoupilo, které se zde v té době rozkládalo, zde zůstaly vrstvy usazených pískovců, zpevněných nejrůznějšími tmely. Postupem času došlo pohyby zemské půdy k popraskání těchto sedimentů. Postupné zvětrávání, eroze, působení vody a odnosy materiálů zapříčinily vznik této bohatě členěné krajině s hlubokými kaňony se svislými stěnymi s různorodou modelací, která již v mnoha případech dostala své pojmenování.

Tiské stěny jsou přírodní památkou - bizarním skalním městem jižního okraje krušnohorského zlomu druhohorní pískovcové tabule. V západním výběžku Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce vytvářejí spolu s Rájeckými stěnami, Ostrovskýmí stěnami a Vysokým Sněžníkem atraktivní turistickou a horolezeckou oblast. Pískovcový masiv Tiských stěn, dosahující nadmořské výšky až 613 metrů, spadá k jihu téměř jednolitou svislou hradbou, na severní straně byl erozivními denudačními procesy rozrušen do četných sloupů, věží, stěn, roklí, soutěsek, převisů, jeskyň, náměstí a skalních hřibů. Tiské stěny patří k nejstarším turistickým oblastem Labských pískovců. Dočteme se o nich například již v průvodci po děčínském panství z roku 1828, ve kterém nalezneme i jedno z nejstarších vyobrazení části zdejších skal - útvary Doktor a Starosta (Der Doctor und der Bűrgermeister bei Tyssa). K návštěvě skalního města byl v dřívějších dobách doporučován průvodce, který cestou upozorňoval na skalní útvary podněcující návštěvníkovu fantazii. Tradice názvů skal se udržuje, ty nejznámější se zachovaly dodnes. Tiské stěny se dělí na dvě velké části - VELKÉ A MALÉ STĚNY, jimiž vedou prohlídkové trasy. Obě spojuje naučná stezka značená bílým čtvercem s úhlopříčným zeleným pruhem, na které je 7 informativních zastávek. Po hřebeni Velkých stěn vede také červeně značená turistická stezka, která je nejkratší spojnicí mezi vstupním areálem a východním koncem skalního města u Turistické chaty.

Oblast Tiských stěn i sousedních Rájeckých a Ostrovských skal je tradiční oblastí pískovcového horolezectví. V Tiských stěnách se první sportovní výstupy na vrcholky skal uskutečnily již počátkem 20. století (10. 8. 1907 na Sloní sloup, 23. 8. stejného roku na věž Mumie atd.). Od té doby zde vzniklo mnoho horolezeckých cest všech stupňů obtížnosti. Jednotlivé horolezecké věže skalního města mají svá vlastní jména, jen málokdy se shodují s číslovanými skalními útvary okružní stezky. V terénu má označení útvarů podobu černých čísel v bílých čtvercích. V Malých stěnách je 19, ve Velkých stěnách 56 skalních útvarů, každý okruh je číslován zvlášť. Hlavním východiskem do skal může být parkoviště poblíž kostela sv.Anny v Tisé, odkud stoupáme po červené značce na Skalní náměstí, které skalní město dělí na Velké a Malé stěny.

Stanete-li se návštěvníky přírodní památky, prosím, chovejte se k okolní přírodě ohleduplně. Choďte jen po vyznačených cestách, nerušte hlukem nebo jiným způsobem vzácné živočichy, neničte rostliny, obaly od občerstvení si odneste s sebou. Obecní úřad v Tisé tak děkuje všem vnímavým a ohleduplným obdivovatelům zdejší krásné přírody.

Malé stěny - průvodce

Ze skalního náměstí Vás směrový ukazatel vyzve k výběru trasy, kde máte mimo jiné možnost přečíst si také další zajímavosti o Tiských stěnách nebo si zakoupit průvodce v tištěné formě, který Vás navíc seznámí s rozčlěněním skalních útvarů v přehledné mapce. My se vydáme vlevo po zelenobíle značené naučné stezce. Nejprve zprava obejdeme oblý pilíř s úzkým podstavcem - Janusovu hlavu (1). Zde můžeme pozorovat mechanismus zvětrávání skla vlivem střídání měkkých a tvrdých vrstev pískovce a pozůstatky skalního řícení (balvany na úpatí věže). U Janusovy hlavy se okružní cesta dělí na dvě větve (pohodlnou pěšinou vpravo se budeme z Malých stěn vracet), my pokračujeme přímo ke skalní soutěsce, již stoupáme po kamenných schodech k Západní vyhlídce (2). Číslo 2 nalezneme ještě před vchodem do soutěsky, za ním na stěnách objevíme železité inkrustace a různé skalní mikrotvary (žebra, vyčnívající pásky, otvory a pseudokrasové krápníkovité útvary). Vystoupíme na skalní plošinu. Vpravo se rýsuje panoráma Severních (dříve Bűrschlitzských) stěn, za nimi se objevují siluety pískovcových stolových hor Saského Švýcarska. Po můstku přejdeme na vlastní Západní vyhlídku, kde se nám naskytne pohled na množství věží Velkých stěn. Trhliny a strže, dělící jednotlivé skalní bloky, nám přibližují základní směry, ve kterých byla pískovcová tabule rozlámána (jihozápadní a příčně severozápadní). Za Velkými stěnami se zvedá Vysoký Sněžník (723 m n. m.), nejvyšší bod Labských pískovců, jehož plochá tabule se zvedá 110 m nad vrcholovou plošinou Tiských stěn. Směrem doprava pohlížíme na pásmo dalších skalních stěn s šikmou věží na okraji - Dogou (již mimo skalní město), na druhé straně údolí Jílovského potoka se rozkládá panoráma vrcholů Českého středohoří, pod námi leží obec Tisá a do dáli se táhne plochý hřbet východní části Krušných hor. Zcela vpravo vidíme osadu Rájec a k severozápadu postupující Rájecké skály s výraznou Sokolí věží. Vracíme se zpět a vlevo scházíme po příkrých kamenných schodech do soutěsky, která se asi v polovině rozšíří ve sklaní jizbu čtvercového půdorysu. Zde si všimneme zajímavé reliéfové výzdoby stěn a kamenného vodopádu z drobných krápníkovitých útvarů mřížoví a krajek. Vyjdeme ze soutěsky a kolem Zpovědnice (3) projdeme k Lesní bráně (4). Je to volné prostranství mezi skalami, kterým můžeme projít na opačnou stranu stěn k Věži s průlezem (17, viz dále v textu). V okolních skalách pozorujeme důsledky zvětrávání - různé otvory, výklenky, vrstevní jeskyně, okna a převisy. Přímým směrem se vydáme do temné skalní komnaty. Pilíř před námi připomíná Kazatelnu (5), hned za ním je Kamenný stůl (6), tvořený mohutným sloupem. Zajímavý pohled na tento sloup je z vnitřku skalní komnaty (tento útvar se původně nazýval "Lesní brána" a byl častým motivem historických pohlednic). Z komnaty vyjdeme chodbou po schodech vlevo na stezku vedoucí úpatím stěn, po níž pokračujeme vpravo kolem masivní věže Herkules (7) a Jeskyně oblud (8). Poté projdeme dvě sloje - Provianturu (9) a Švédský tábor (10). Pěšina pokračuje kolem skal, do cesty se ji postaví bariéra Hradu (11). Podle bílé šipky namalované na skále sestoupíme chodbou po rozbitých schodech (nutná zvýšená opatrnost) nebo celý masiv obejdeme zleva po úpatní stezce. Za hradem odbočíme podle značky ostře vpravo do strže. Vystupujeme po schodišti a asi v polovině cesty spatříme vlevo balvan ve tvaru Zvonu (12), šikmo vklíněný do skalní rozsedliny.

Výstup končí u vyhlídky na Krušné hory a Rájecké skály. Stezka klesá na opačnou stranu Malých stěn a opět pokračuje po jejich úpatí. Projde skalní branou s tenkým opěrným pilířem ve tvaru přesýpacích hodin a zanedlouho nás přivede k Bradavičnímu kameni (13). Hned za ním odbočíme vpravo, projdeme skalní průrvou a přicházíme k čtyři metry dlouhému Tunelu (14). Obejdeme jej zprava mezi skalami a ohlédneme se zpět. Vlevo od tunelu je Sloní noha (15), členitý skalní sloup. Pokračujeme kolem Kuřích nožek (16), což jsou protáhlé výklenky podepřené tenkými skalními sloupky. Zde pozorujeme pokročilou destrukci skalní skupny. Cesta nyní směřuje k rozcestí ve skalách, na které odbočíme ostře doleva k věži s Průlezem (17). Průlez je úžina mezi hladkými stěnami, již projdeme a před námi se po obou stranách stezky obleví sloupy s pravidelnými kopulo vitými vrcholy - Úly (18 a 19). Jejich tvar, připomínající staré slaměmé úly, je v Tiských stěnách velmi vzácný. Poho dlná cesta nás zavede zpět na Skalní náměstí, kde nás čeká další okružní trasa, tentokrát Velkými stěnami.

Velké stěny - průvodce

Do prostoru Velkých stěn směřují dvě stezky - zelenobíle značená naučná stezka, směrem vpravo červeně značená cesta vedoucí po hřebenu skal. Napravo od domku pokladny se tyčí mohutná skála připomínající obrovské Slony (2). Jeden z kamenných chobotů tvoří levý pilíř Skalní brány (1). Než se vydáme na okružní stezku Velkými stěnami, odbočíme krátce po červené značce mezi skály do Zavalené rokle (6), volného prostranství mezi skalami, posetého balvany. Vpravo ve skalním koutě nalezneme Jeskyni (3), při troše fantazie před sebou ve výši očí spatříme na pískovcové stěně reliéf Orlí hlavy (4). Vrcholová partie této skály připomíná Žabí korunku (5). Vrátíme se zpět k východisku okružní cesty a sledujeme zelenobílé značení. Projdeme Skalní branou a zleva obejdeme Zavalenou rokli nacházející se nyní za zábradlím. Na rozsáhlém území zřícených skalních bloků pozorujeme důsledek intenzivního zvětrávání. Věže zdejšího prostranství hojně využívají horolezci, což dokazují kovové kruhy na skalních stěnách, sloužící k jištění. Nyní obcházíme mohutné Winklerovy věže, v levé z nich spatříme Indického slona (7) z čelního pohledu. Před dalšími skalami leží špičatý balvan s číslem 8 a bílou šipkou v jejímž směru uvidíme skálu připomínající Tančícího medvěda (8) z profilu. Proti nám se otvírá Hradní brána (9) - průchod mezi skalami s dlouhým oválným oknem vlevo. Napravo od cesty se tyčí Skalní hrad (10), my pokračujeme k věžovitým útvarům. Prostranství před nimi se nazývá Cikánský tábor (12). Po průchodu skalní úžinou pohlédneme zpět na mohutné Herkulovy sloupy, pod nimiž se krčí Přimáčknutý krejčík (11 - oba útvary). Tato skalní skupina vždy patřila k častým motivům na pohlednicích. Za Herkulovými sloupy, ještě před výraznou levotočivou zatáčkou, odbočíme vpravo do úzké skalní sluje. Uvnitř ve směru bílých šipek objevíme vpravo krásný pískovcovitý sloup s bohatou výzdobou - Zkamenělý kmen (13) a vlevo Vodopád (14) složený z hustých svislých pilířků. Na úpatí skalní stěny je malá dutina Pašerácký batoh (15). Vrátíme se na okružní stezku, která se stáčí k severu a směřuje k známým útvarům Starosta (16) a Hubený doktor (17). Kolem těchto skal se dáme vpravo a zanedlouho sestoupíme doleva k izolovanému, bohatě členěnému skalnímu bloku, který horolezci nazývají Dvojitá věž. Zde dříve předváděli čtyřnásobnou Ozvěnu (18). Projdeme velmi členitou Vítěznou branou (19), půlící Dvojitou věž. Od ní zabočíme vpravo k průchodu ve skále Medvědímu doupěti (20). Ještě jednou ze stezky odbočíme ostře doprava a nahoře na skále ve směru bílé šipky zahlédneme Hlavu krokodýla (21). Okružní stezka nyní vede řidkým březovým porostem k další skalní skupině. Opět pohlédneme ve směru bílé šipky, a to na sloupek ve vrcholové části skal připomínající Supa v hnízdě (22). Sestoupíme po schodech úzkým průchodem a nalevo se objeví Obří hlavy (23). Pěšina nás vede ke stěně s řadou horizontálně seřazených výklenků, připomínajících Úly (24). Po průchodu skalami si při pohledu zpět všimneme věže Mumie (25) a naproti jeskyně Poustevna (26). Od brány zabočíme ostře doprava, kde nás šipka upozorňuje na asi 50 metrů vzdálený kamenný sloup Kazatele (28). Vlevo za branou vyniká na stěně reliéf Tuleně (27), okno vpravo od něj připomíná Obrysy Afriky (29). Za další skalní branou se rýsuje tmavý trojúhelníkový vchod do Lesní kovárny (34), vedle je skalní prohloubení Lenoška (33). Za Lesní kovárnou se ohlédneme na širokou stěnu - Velrybu (31). Jdeme dál okolo Hradu (32) - dvou na sebe zřícených bloků tvořících bránu - ke stěně, obsahující miniaturní spleť chodbiček Labyrintu (30). Ve směru bílé šipky spatříme vlevo před námi obrys mohutné skály - Lví hlavu (36). Kolem Švédské brány (35) zabočíme vpravo do Rytířského sálu (37) - skalní dvorany s jednou z nejúplnějších ukázek reliéfové výzdoby v Tiských stěnách (železité pásky, důlkování, voštiny mřížování, síťkování, krápníkovité útvary). Odsud vyjdeme doleva chodbou, na jejíž pravé stěně ji úzká průlina - Zkouška štíhlosti (38). Odbočíme ke sluji Kravín (39) a uvnitř pohlédneme na balvan zaklíněný v úzké rozsedlině - havraní hnízdo (40). Jdeme dál planinou porostlou řídkým lesíkem, kde se tyčí jedna z nejznámějších horolezeckých věží Tiských stěn - Sťatý major (41). Tato impozantní skála je zajímavá svojí základnou, oproti vrcholové části užší. Při pohledu zpátky se na protějším masivu objeví reliéf Tetřeva (42). Stezka nás nyní kolem Kazatelny (44) vede k místu, odkud je patrný hřibovitý skalní útvar Člun (43). Poté přijdeme k poslednímu rozlehlejšímu seskupení skal ve Velkých stěnách. Nejprve vpravo navštívíme jeskyni Ovčinec (45), za kterou se vypíná pilíř s ostrou svislou hranou podobnou Lodní přídi (46). Úzkou Krejčovskou uličkou (47) sestoupíme k mohutným Kurtovým věžím. Podél nich sestoupíme do Salónu (48), kterým projdeme k nižší Borůvčí věži. Na stěně proti sobě objevíme šipku s číslem a v jejím směru spatříme Slona s nákladem (49). Stezka vede po úpatí skal kolem původně Zamřížované jeskyně (50) ke Kamenné noze (51), což je nápadný pilíř vlevo od cesty. Železné schodiště nás vyvede strmou rozsedlinou na hřeben skal, kde se zprava připojí červeně značená hřebenová cesta. Po několika kamenných schodech vystoupíme k známému skalnímu Hřibu (52) a Želvě (53) - zajímavým ukázkám selektivního zvětrávání. Pokračujeme po skalní plošině a míjíme dva balvany - vlevo od cesty Napoleonovu botu (55) a vpravo Ořech (56). Těsně před koncem stezky spatříme vpravo nízký plochý blok kamenného Tanku (54). Okružní naučná stezka končí u Turistické chaty, kde je i rozcestí značených cest. Můžeme pokračovat po žluté značce lesem ke státní hranici s Německem a podél ní vpravo do osady Ostrov, případně vlevo do rekreační vsi Rájec. Červená značka pokračuje přes osadu Ostrov a Vysoký Sněžník do Děčína, opačným směrem se vrací hřebenovou cestou Tiských stěn k našemu východisku v obci Tisá.

Všem návštěvníkům našich skal přejeme krásné počasí a hezké zážitky ze zdejší krajiny.