Adršpach

Adršpach - lezení v Adršpašských skalách

Jedinečné skalní město, kde každá třetí věž by jinde byla dominantou. Převažující spárové lezení je doplněno perfektními rajbasy. Na své si ale přijdou i vyznavači stěn. Není však na škodu občas tu ruku či koleno do spáry zaklínit, protože to může být vstupenka na stěnový bál.

Adršpašské krásky panují po levé ruce, ve směru od Teplic nad Metují. Hřeben vpravo patří Křížovému vrchu ("Křížáku"). Kdo chce tedy lézt v Ádru, musí doleva. Veřejná parkoviště jsou hned za úvodním esíčkem. Vpravo obecní, vlevo Peteho parkoviště u "Terasy".

Veřejné vstupy do skal jsou dva. První je hned u vlakového nádraží, druhá brána, hlavní, je více vpravo u hotelu "Lesní zátiší".

Ádr se skládá z dílčích obvodů a každý z nich má svá specifika.

Obvod   Kdy se může lézt Himálaj   1.7. - 30.11. Hůrka   1.7. - 30.11. Janovická Vlčí rokle   lezení zakázáno Jezerka   1.7. - 30.11. Království   1.7. - 30.11. Město   1.5. - 30.11. Milenecká hora   1.5. - 30.11. Ostrov   1.5. - 30.11. Panoptikum   1.7. - 30.11. Podhradí   1.7. - 30.11. Rokle nad Černým jezírkem   lezení zakázáno Rokle nad Spáleným mlýnem   1.7. - 30.11. Řeřichové stráně   lezení zakázáno Vstupní obvod   1.5. - 30.11. Za pískovnou   1.7. - 30.11. Ztracená rokle   lezení zakázáno Adršpašské jezírko se ještě před pár lety vyjímalo čistou vodou. Bohužel dnes není problém u jezírka vidět lidi s colou, ručníkem a opalovacím krémem v ruce. Koupání je zakázané. Kdysi nádherné písčité jezírko se mění v obyčejnou kaluž. Večer, kdy už krve bylo prolito dost a šedin zase přibylo, je na místě zchladit trubky pivem v některém hospodském zařízení, kde lze pochytit i dobré informace o nějakých cestách. Knihu zápisů prvovýstupů lze najít „U Tošováka“. Pro prvovýstupáře platí, že by se měli důkladně seznámit s inkriminovanou skálou a jejími cestami. Aby nedocházelo k tomu, že například dojistí již udělanou cestu. Dále by měli vyplnit štítek pro ohlášení prvovýstupu a odevzdat (třeba zprostředkovaně) někomu z Oblastní vrcholové komise.

Po denní námaze lze složit své schránky do dvou altánků za velkým parkovištěm nad Pivnicí. Nachází se tu i ohniště, takže buřty s sebou. Odpadkové koše jsou pár metrů.

Nový lezecký průvodce, který nahradil již nedostačujícího šedého průvodce, vyšel před pár lety. Autorem je Cikán (Stanislav Lukavský). Je na místě podotknout, že jde o velmi záslužnou práci a kdo neví, oč jde, asi nedocení. Nicméně pozor na klasifikaci! Je tvrdší než například v Sasku. To by sice nevadilo, ale problém je v často silném nevyvážení. Není totiž VIIa-b jako VIIIa. Zkrátka mělo by platit, že první věc, která člověka zajímá, je kdo tu cestu udělal a kdy. Otázka „kdo“ je zřejmá, když to bude Houser, Páleníček, Cikán, Šolc a další esa, tak pozor, může jít o vážnou hru. Otázka „kdy“, když ten člověk dělal v tom roce těžké cesty, dá se trošku předpokládat, že ani ta VI nebude zadarmo. Dále může být poučné podívat se na klasifikaci ve starém šedivém průvodci, kde VIIc byl top. A úplně nejlepší je zeptat se někoho znalého věci. No a pak už snad nic nebrání tomu, si nechat vyrýt do hlavy okamžiky, které už nikdo nikdy nevymaže.